• 1. den → Brno – Sassnitz – Trelleborg
• 2. den → Falsterbo – Malmö – přesun ke Store Mosse
• 3. den → Storre Mosse – Jönköping – Gränna – Habo
• 4. den → Göteborg – Bohus Fortress (směr Kungälv) – Marstrand
• 5. den → Přesun do Norska – Oslo – Lillehammer
• 6. – 8. den → Otta – NP Rondane
• 9. den → Kristiansund – Atlantská cesta
• 10. den → Trollí stezka – Dalsniba
• 11. den → Jostedalsbreen
• 12. den → Aurland (25 km tunel) – přesun na jih
• 13. den → Preikestolen
• 14. den → Kristiansand a okolí
• 15. den → Hirtshalls (Dánsko) – Německo – ČR

1.den

Trajekt ze Sassnitz byl objednán na pět hodin odpoledne, abychom měli dostatečnou časovou rezervu, vyrazili jsme kolem čtvrté hodiny ranní. Největší brzda na trati, dálnice D1, naštěstí překonána bez potíží a po osmé opouštíme ČR. Do Sassnitz jsme přijeli před druhou hodinou. Zbylo nám sice dost času, ale lepší, než když by měl chybět. Aspoň jsme si prohlédli město.

Trajekt Sassnitz – Trelleborg jede asi čtyři hodiny, je v něm dostatek místa i na přespání. Do aut se během plavby nesmí, takže je potřeba si vše potřebné vzít s sebou. Ale všechno důležité lze na palubě koupit, ovšem s přirážkou. Rezervaci si můžete zajistit přes stránky firmy ScandLines, platbu není potřeba provádět předem, což je velice příjemné, takže když uvíznete v zácpě nepříjdete o svých sto euro.

Trajekt nás do Švédska dovezl až ve večerních hodninách, takže hledání místa k přespání nám chvíli trvalo. Jih země je plný pastvin, vhodné místo, aby člověk pohledal. Nakonec jsme našli velice šikovný plac na pobřeží. Nebyl sice nijak odlehlý, k nejbližšímu domu to mohlo být dvě stě metrů. A kolem stanu nám ráno prošlo několik lidí. Ale nebyl nejmenší problém, jsou nejspíš na turisty zvyklí.

2.den

Ostrov Falsterbo na západ od Malmö je asi turistickým cílem i samotných Švédů. Písčitá pláž, celkem teplé moře a přístav dělá z ostrova ideální místo na dovolenou. Na ostrově je i přírodní rezervace. Ale připomíná spíše lužní les se spoustou komárů a na konci s výhledem na most do Dánska.
Malmö jsme jenom projeli autem a prošli se po pobřeží, kousek od města je postavenmost do Kodaně. Přijde mi zajímavé to, že most vede jen do dvou třetin průlivu, na umělý ostrůvek, a v něm mizí pod hladinu moře. To kvůli blízkému letišti na pevnině, kde by byl problém postavit vyústění mostu. Za přejezd mostu se platí (v roce 2007 to bylo 32 euro za auto). Ve městě je věžák, který vypadá jako šroubovice (Turning Torso). Pak už byl čas jenom vyrazit o kousek severněj a najít místo na spaní.

3.den

Celý jih Švédska je plný různých rašelinišť. Jedno z těch největších je Storre Mosse a je jižně od Joköpingu, dalšího krajského města. Cesty vedou přímo přes bažiny po dřevěných chodnících, které jsou dost široké na to, aby po nich projel i vozíčkář. Na to se na severu dost hledí. Většina záchodů na odpočívadlech i chodníky v některých národních parcích a rezervacích jsou bezbariérové. U informačních cedulí jsou i boxy s mapkou rezervace a informacemi ve třech jazycích.

Zrovna bylo docela deštivo, tak na nějakou prohlídku města neměl nikdo náladu. Podívali jsme se do muzea sirek a pokračovali dál do Gränny, kde se vyrábí tradiční cukrové špalky (takové ty červeno bílé pruhované tyčky) Poklagris a podívali jak se ručně vyrábí.

Abychom se dostali do dalšího bodu musíme zpět přes Jönköping na druhou stranu jezera. V plánu jsme měli dřevěný kostel kousek od Habo. Kousek za ním je camp, který můžu víc než doporučit. Za devadesát švédksých korun pro čtyři osoby se stanem a autem se vším v ceně (kuchyň, sprchy, záchody). Přesné souřadnice do gps sem snad časem přidám.

4.den

V Göteborgu je toho k vidění spousta, my jsme nejdřív zašli na oběd do Fishe Kirka (ano, v překladu opravdu rybí kostel). Jedná se o tržnici s veškerou mořskou i sladkovodní havětí. Koupili jsme si každý bagetu (tuším 30 SEK/kus) plnou krevetového salátu a kouskem lososa. Prošli jsme centrem, kde se nejspíš mělo něco udát, protože bylo plné policistů v autech, na koncíh, v brnění i pěšky.

Kousek od centra je zábavní park Liseberg, tak pokud se chcete vydovádět, tam je ta nejlepší možnost. Dřevěná horská dráha je údajně jedna z nejstarších. A z vyhlídkové věže máte celé město jako na dlani.

Severní výpadovkou (na Kungälv) jsme vyjeli z města. Cestou nemůžete nevidětpevnost Bohus. Je bez průvodce, ale se vstupným (myslím 20 nebo 30 SEK), ovšem můžete si ji prolézt opravdu maximálně, nepřístupná místa jsou sice zatlučena prkny, ale je jich minimum. A jelikož je na kopci, je z ní vydět opět docela daleko.

Na přespání jsme volili ostrovy na západ od pevnosti. Při troše snahy lze najít velice pěkné místo veprostřed některého lesíka. Ovšem kvůli blízkému oceánu je tu docela větrno a tlukot stromů o sebe v podmáčené půdě na mě nepůsobil zrovna nejbezpečněji.

5.den

Pomalu opouštíme Švédsko, hranice je prakticky nepostřehnutelná, přestože Norsko není v EU. Při naší cestě se zrovna tato spojnice dvou velkých měst opravovala, takže jsme jeli celkem dlouho, ale teď už by to mohlo být v pořádku. Před vjezdem do Osla jsme celkem třikrát platili mýto. Nikde přesně (=srozumitelně) nebylo napsáno za co to je, ale jedno z nich bylo určitě za vjezd do centra, protože to je v Norsku docela běžná praxe (viz dále), ale pokaždé jsme platili 20 NOK za komplet posádku, takže žádné velké částky.

Byl zrovna docela velký provoz a vlastně jsme ani pořádně nevěděli na co se tu zaměřit. Radnice, vypadající jako krabice od bot, moc nezaujala. Udělali jsme si okružní jízdu městem a pokračovali dále na sever.

Kousek od Osla je známé město Lillehammer, už z dálky jsou nepřehlédnutelné skokanské můstky. Autem se dá vyjet až k samému úpatí můstku (jak jsme pozděj zjistili, nejspíš i do horní části vede někudy cesta pro auta) a můstky jsou běžně přístupné po schodech se můžete dostat až na samý vršek, odkud se spuštějí skokani. Na horní vyhlídkovou plošinu největšího můstku se platí vsupné, ale myslím, že podobný rozhled budete mít i o pár metrů vedle, kde se nic platit nemusí.

Nutno ještě dodat, že v celé Skandinávii nejsou dálnice zpoplatněny. V Norsku je to dáno hlavně tím, že se tam žádné nevyskytují. Proto jsou přesuny zdlouhavější než ve Švédsku.

6.-8.den

Myslím, že Otta je ideálním místem pro vstup do národního parku Rondane. Mimo to, že je v něm informační středisko (v době naší přítomnosti zavřené – neděle), je v něm ideální přístupová cesta pro auto s parkovištěm v docela velké nadmořské výšce na samé hranici parku, takže není potřeba podnikat tůry pro přiblížení k Rondane.

Pravidla parku nejsou tak přísná jako u nás, stanovat můžete prakticky kdekoliv. Zapalovat oheň myslím také, ale to bylo zbytečné, protože stromy se na většině míst, kde jsme byli nevyskytovaly. Měli jsme s sebou lehký a skladný lihový vařič, ovšem ten byl slabý a bodu varu pár deci vody jsme čekali dlouho a marně.

Více informací najdete v článku o Rondane.

9.den

Při cestě dále na sever jsme pokračovali do Kristiansundu. Za vjezd jsme platili na společné mýtnici s tunelem myslím 140 NOK za komplet auto. Po zaparkování se nás ujal postarší pán s tím, že nás provede městem, dal se s námi do řeči a pozděj ze situace vyplynulo, že byl mírně pod vlivem. Už si ani nevzpomínám, jak jsme se ho zbavili, ale byla to fuška. Město myslím stojí za projítí. Přímo odtud jsme pokračovali trajektem dále. Od této chvíle už pojedeme jenom na jih.

Po pobřežních ostrovech kdysi postavili skupinu mostů, která má připomínat rozbouřené moře a silný vítr. Je tu totiž už výhled přímo na Atlantský oceán a počasí podle toho vypadá. Hlavní most je tak jakoby vyhnutý do strany pod náporem větru a vlní se jako moře pod ním.

Vzhledem ke kamenitému prostředí se sporými lesy se spaní hledá velice těžko. My jsme našli útočiště u jedné cesty, která sloužila jen hospodářským strojům a lidem, kteří si ráno vyšli na blízký kopec.

10.den

Po trase Bolsoja – Rovik – Afarnes – Andalsnes jsme dojeli až ke Trollí stezce, jedná se o silinčku, zasekanou do skály na konci dlouhého údolí, která vede na náhorní planinu. My jsme dojeli zrovna ve chvíli, kdy na horní hranici údolí visel mrak, takže jsme vyjeli z pošmourného dne do nádherného bezmračného počasí na náhorní plošině.

Cesta nás vedla přes Geirenger Fjord, který je považován za jeden z nejkrásnějších. Připlouvají do něj i záocenské lodě a ve městě je spousta hotelů a velký ruch.

Později jsme na jednom odpočívadle potkali skupinku čechů, jedoucích rybařit. Vyměnili jsme si nápady na nejbližší zajímavosti (jeli jsme každý opačným směrem). Poradili nám, že kousek odtud je velice pěkná vyhlídka (Dalsniba), za kterou se ovšem platí. Naštěstí v době našeho příjezdu byla kasírbudka uzavřená a vjezd zadarmo. Vyhlídka je v 1500 metrech nad mořem a je odtud výhled na celý fjord.

11.den

Myslím, že je to jeden z největších pevninských ledovců. Cesta k němu je procházka asi tak na půl hodinky. Kousek před ledovcem je cedule, že dál lze jít jen na vlastní nebezpečí, ale chodí si tam sáhnout na ledovec opravdu všichni. Velice rychle mizí a na fotografiích z informačních cedulí je patrné, že každý rok ubude velký kus. Ve skutečnosti se ale jedná jen o jeden splaz hlavního ledovce, ke kterému se jen tak dostat nedá.

12.den

Tento den byl ve znamení přesunu na jih, bohužel jsme tak museli oželet velký kus krajiny a sledovat jenom z okna. Cestu jsme si ale naplánovali přes nejdelší silniční tunel (nevím jesli v Evropě nebo na Světě, ale má 25 km). Aby řidič kvůli jednotvárné cestě tunelem neusnul, je rozdělen do tří částí, které jsou odděleny širší jeskyní nasvícenou modrou a oranžovou barvou. Nečekejte ale nějaký hezký vybetonovaný tunel s oddělneným tubusem pro každý směr. Je ponechán v původním vzhledu, jak byl vyražen do skály, proto se tam hodně rozptyluje světlo z reflektorů a působí tmavým dojmem. A v každém směru čekejte jen jeden pruh oddělený plnou čárou. Za tunel se kupodivu neplatí.

13.den

Neboli kazatelna. Je to velký kus skály trčící asi šest set metrů nad fjord nez zábradlí nebo jakéhokoliv jištění. Je to velice oblíbené turistické místo, takže je tam plno už brzo ráno.

14.den

Do Kristiansandu jsme dorazili o den dřív, abychom si ho mohli v klidu prohlédnout a hlavně si koupit v předstihu lístek na trajekt. Kousek od města je zbytek opevnění z druhé světové války, ze kterého je dnes muzeum. Můžete si prohlédnoutkanón, který měl být největší na světě. Vstupné je 8 euro.

15.den

Cestou zpět jsme se svěřili společnosti ColorLine, která nás vezla lodí, která zvládla srovnatelnou vzdálenost jako Sassnitz – Trelleborg v polovičním čase. Z gps jsme zjistili, že loď uhání téměř 70 km/h. Taky to bylo poznat. Loď ve vlnách sebou házela takovým způsobem, že rovná chůze byla naprosto vyloučena. Uveze 200 osobních aut a 5 autobusů. Auta stojící kolmo na směr plavby musela být přikurtována k podlaze (zajistila obsluha).

Závěrem…

bych řekl snad jen to, že je opravdu skvělý pomocník při plánování Google Earth, kde se můžete podívat přímo na fotky z míst, kam se chystáte a podívat se do okolí, co zajímavého tam najdete. Pokud tam bude fotek hodně, budete mít jistotu, že je to velmi oblíbené místo, které stojí za návštěvu.